Rozvíjení fonematického sluchu:
Fonematický sluch je důležitý při rozvoji řeči, proto je nutné věnovat mu péči u dětí v předškolním věku i při nástupu dítěte do školy.
Příklady cvičení:
Cvičení provádíme v klidném prostředí, vedeme děti k soustředění, zaměření pozornosti na sluchové vjemy.
Hry:
Nácvik sluchové paměti:
Nedostatečně rozvinutá sluchová paměť je jednou z příčin obtíží ve sluchové analýze a syntéze. Porucha se projevuje zvláště tam, kde dítě vypracovává cvičení bez zrakové opory.
Vnímání a reprodukce rytmu:
Nepřesné vnímání délky sekvencí a jejich uspořádání v čase se projevuje ve zvládání kvantity samohlásek. Jestliže dítě není schopno vytleskat slyšený rytmus nebo se pohybovat v daném rytmu, může být příčin několik:
Sluchová diferenciace:
Obtíže ve sluchové diferenciaci se významnou měrou odrážejí v písemném projevu. Jde o obtíže při rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek, rozlišování slabik dy-di, ty-ti, ny-ni, rozlišování zvukově podobných hlásek. Nesprávně vnímané hlásky mění smysl slova, a tím i jeho pravopis. Např.myška – miska, ubývá – ubíhá.
Při nápravě obtíží rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek postupujeme:
Cvičíme pokud možno denně, jen krátce (dvě nebo tři sestavy teček a čárek), ale tak dlouho, dokud dítě v diktátech chybuje. Později může dítě diktátem napsat tři slova, o kterých víme, že již sluchově byla nacvičena.
Příklady dalších cvičení sluchové diferenciace
Cílem cviků zvyšujících tuto schopnost je připravit dítě na čtení a psaní. K tomu je třeba, aby dítě poznalo rytmus jednotlivých slov, členilo slova na slabiky, slyšelo izolovaně jednotlivé hlásky v jednoduchých slovech, diferencovalo měkké a tvrdé slabiky, znělé a neznělé hlásky (dy – di, ty – ti, b – d, c – z apod.) ve slovech. Výraznější obtíže v této oblasti mohou nastat u dětí s vadami řeči, kde je třeba logopedické nápravy. V případě, že dítě logopeda navštěvuje, doporučujeme poradit se s ním o dalších vhodných cvicích.
Cvičení sluchu: Hrajeme hru: „Odkud to bylo?“ Dítě zavře oči a my zaťukáme nebo bouchneme a ptáme se: „Odkud to bylo? Ukaž mi, odkud se to ozvalo.“ Hra „Co to bylo?“ – zašustíme papírem, cinkneme lžící o talíř, ťukneme kladívkem apod.a ptáme se, co to bylo. V místnosti schováme budík, necháme ho tikat, event. zvonit a podle zvuku ho dítě hledá.
Cvičení rytmu: Vytleskáváme jednoduché říkanky a písničky (Já do lesa nepojedu – možno použít i knížky – Brousek pro tvůj jazýček aj.) Spolu s dítětem vytleskáváme jednoduché slovo, např.: máma. Nejdříve je spolu vyslovíme a pokud dítě bez obtíží slovo vytleská, řekneme: „Vytleskej sám (sama).“ Předříkáme další slovo – maminka, tatínek, kolo apod.. Dítě si nejprve k tleskání může slova předříkávat, potom pouze vytleskává jejich rytmus.
Cvičení sluchové analýzy: Položíme na stůl několik předmětů (hračky, předměty denní potřeby apod.) a vyslovíme první slabiku některého z nich. Dítě má potom slovo doplnit, např.: „Která z věcí na stole začíná na pa?“ Dítě doplní „panenka“. Pokud je tato hra pro dítě příliš složitá, na předmět ukážeme. Ukážeme na panenku a řekneme: „Pa“ a dítě doplní „nenka“. Podobně pero, sešit, talíř, tužka. „Hádej, které slovo si myslím?“ Řekneme první slabiku slova, které si myslíme, např.: „ka“ a dítě hádá: kabát, kalhoty, kapsa, kalendář apod.. Tuto hru můžeme obměnit na hledání blíže určené věci, např.: „Je to v pokoji, stojí to u stolku a začíná to lam. Co to je?“ (lampa)
Rozlišování jednotlivých zvukově podobných slabik a hlásek: „Řeknu ti dvě slova, ty si je ještě jednou nahlas pečlivě zopakuješ a potom mi povíš, zda jsou nebo nejsou stejná.“ Brum – bram, pes – pas, cvak – svek, cimk – cink, pes – les, kosa – koza, bram – pram, haf – had, haf – haf, vošl – vočl, sak – cak, bal – pal, bram – bram, nyní – nini, dyk – dik, měl – mel, něco – něco… a další dvojice podobně znějících slov (i nesmyslných).
Stejná souhláska na začátku slov: „Zahrajeme si hru. Já ti řeknu nějaké slovo a ty zkusíš vymyslet jiné, které začíná stejně. Třeba taška.“. Dítě pokračuje: „Tabule, telefon“ apod. V hledání slov se můžeme s dítětem střídat.
Odlišné souhlásky ve slovech: na začátku: Řekneme: „Co slyšíš na začátku slova pes? Slyšíme tam p, viď? A co slyšíme na začátku slova les?“ – dům, koza atd.
Odlišné samohlásky ve slovech: na začátku: Řekneme: „Co slyšíme na začátku slova oko?.Slyšíme tam o, viď? A co slyšíme na začátku slova ucho?“ – Eva, Anička, Adam, Emil atd.
Odlišné samohlásky a souhlásky ve slovech na konci: „Řekni mi, co slyšíš na konci slova pes? Slyšíme tam s, viď? A co slyšíš na konci slova dům?“ – les atd.
Určení místa hlásky ve slovech: „Řekni mi, zda slyšíš ve slově pes p. Řekni to – p – pes.“ Pokud dítě porozumí úkolu, ptáme se dál: „Kde p slyšíš?“ Dítě odpoví: „Na začátku.“ Podobně: „Kde slyšíš l ve slově les?“ (..k.. ve slově luk, ..k.. ve slově oko atd. Toto cvičení je velmi obtížné a ne všechny děti jsou schopny je brzy zvládnout.
Pokud se nám podaří u dítěte navodit sluchové rozlišování jednotlivých hlásek, lze přejít ke cvičení jednoduchého rozkladu slabik a jednoslabičných slov: „Řekneme-li ..ma.., slyšíme tam –m-, -a-, viď? Nebo ..pa..slyšíme –p-, -a-, rozumíš tomu? Zkus stejně rozložit ..ca.“ (ko, pes, apod.)
Mgr.Ivana Tesařová, speciální pedagog