První ročník je klíčovým obdobím pro rozvoj osobnosti dítěte i pro formování jeho vztahu ke škole a vzdělání jako celku. Je povinností učitele hledat postupy, jakými si žák může osvojit učivo, jak přispět k dozrávání funkce, která není dostatečně vyvinuta. Nestačí usoudit na základě pouhého neúspěchu ve čtení, že jde o specifickou poruchu učení (dyslexii). Pozorování musí být zaměřeno na celou osobnost dítěte, na jeho vztahy ke spolužákům i učiteli, na vztah ke školní práci. Významný je také způsob adaptace na školu. Teprve na základě neúspěšného individuálního působení učitele a závaznějších obtíží ve více oblastech posíláme dítě k odbornému vyšetření.

V 1. ročníku nejčastěji signalizují poruchy učení tyto projevy:

Čtení Výkony žáka ve čtení jsou horší než výkony v jiných dovednostech a činnostech, např. v matematice, všeobecné informovanosti. Nápadný může být zájem o jiné činnosti, které se od čtení výrazně liší. Vázne spojení hláska – písmeno. Žák si dlouho nepamatuje nová písmena, zaměňuje je. Žák si domýšlí text nebo ho odříkává zpaměti. Při změně textu zcela selhává. Obtížně skládá písmena do slabik, nápadně pomalu slabikuje. Není schopen sledovat čtení spolužáků jednak proto, že sám nečte, ale i proto, že neudrží pozornost u jedné činnosti, nezvládne vedení očních pohybů po řádce. Ke konci školního roku se projevuje tzv. „dvojí čtení“. Dítě si potichu přeříkává písmena a teprve potom vysloví slova nahlas. (Takový návyk u většiny dětí vymizí. U dyslektiků přetrvává do vyšších ročníků a brzdí plynulé čtení.) Zcela uniká obsah přečteného textu. Žák neví, co četl, nechápe napsané pokyny, ani jsou-li snadné.

Psaní Držení psacího náčiní je křečovité nebo nesprávné. Dítě tlačí na psací náčiní, není schopno provádět plynulé tahy. Obtížně si pamatuje a napodobuje tvary písmen. Písmo je neurovnané, kostrbaté, tvary písmen jsou téměř nečitelné. Písmena jsou nestejně veliká. Přepisování je neúčinné. V diktovaných slabikách či slovech píše dítě pouze některá písmena, většinou ta, která jsou zvukové výrazná, nebo ta, která si pamatuje. Dítě nepíše háčky, čárky, neslyší všechna písmena správně. (Rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek, slabik dy-di, ty-ti, ny-ni a rozlišování sykavek tvoří náplň učiva až ve druhém ročníku. Teprve potom označujeme tyto chyby jako specifické poruchy dysortografické).

Matematika- Dítě nechápe předmatematické pojmy. Neumí použít pojmy větší – menší, delší – kratší, více – méně. Neumí třídit předměty podle daného znaku (např. trojúhelníky a čtverce), řadit prvky podle velikosti. Obtížně se orientuje v prostoru (nahoře – dole, vpředu – vzadu, první – poslední). Nezvládá spojení: počet prvků – číslice. Stále počítá předměty po jedné. Nepamatuje si číslice, má obtíže při čtení číslic. Není schopno psát číslice podle diktátu, zapomíná je.

Další obtíže Následující obtíže se projevují spolu s poruchami učení, ačkoliv s nimi zdánlivě nesouvisejí. Většinou však tvoří jednu z celého řetězce příčin. Dítě se obtížně soustřeďuje, často vyrušuje, je neklidné, u každé činnosti vydrží jen krátkou dobu. Jde zřejmě o jeden z projevů lehkých mozkových dysfunkcí. Sluchové vnímání je na velmi nízké úrovni. Žák není schopen rozložit slovo na hlásky, z daných hlásek slovo složit. Mohou se objevovat i případy, kdy žák nepozná první a poslední hlásku ve slově, nerozdělí slovo na slabiky, a nepozná, zda slova lišící se jednou hláskou jsou stejná, či ne (míč – meč, koš – kos). V oblasti zrakového vnímání obtížně rozlišuje shody a rozdíly na obrázcích, nepřesně vnímá detaily. Řeč může být nápadná malou slovní zásobou, obtížemi ve vyjadřování i nedostatečně rozvinutým jazykovým citem. Časté jsou i specifické poruchy řeči. Děti obtížně vyslovují slova typu lokomotiva, nejnebezpeší, šešity, čvičky, hodyny. Izolované hlásky dítě vysloví. Obtíže při vnímání a reprodukci rytmu se projevují neschopností vytleskávat či vyťukávat rytmus, pohybovat v daném rytmu (pochod, klus, cvičení), udržovat rytmus zpěvu. Poruchy orientace v prostoru se projevují při určování pozic první, poslední, vpředu, vzadu nejen v matematice, ale např. při tělesné výchově a v dalších činnostech. Poruchy orientace v pojmech vpravo – vlevo se projevují při určování pravé a levé strany nejen na sobě, ale i v prostoru. Tyto pojmy by měly děti zvládnout v 1. ročníku. Není-li tomu tak, je třeba dovednost cvičit. Menší obtíže se mohou objevovat až do osmi let.

Mgr.Ivana Tesařová,speciální pedagog