Rozvíjení fonematického sluchu:

Fonematický sluch je důležitý při rozvoji řeči, proto je nutné věnovat mu péči u dětí v předškolním věku i při nástupu dítěte do školy.

Příklady cvičení:

Cvičení provádíme v klidném prostředí, vedeme děti k soustředění, zaměření pozornosti na sluchové vjemy.

• poznávání předmětů podle zvuku (cinkání klíčů, mačkání papíru, přelévání vody)-vše se děje za dětmi, vyloučíme zrak,
• rozlišování hudebních nástrojů, dopravních prostředků, zvířat aj.
• určování délky zvuku.
• určování intenzity zvuku.
• poznávání písní podle melodie.
• poslech CD, vyprávění.

Hry:

• Hra na ozvěnu (říkáme slova, rozložená na slabiky, děti opakují celá slova, např. ko - lo, děti zopakují kolo…).
• Hra na řetěz: děti říkají slova, jejichž poslední slabika tvoří první slabiku dalšího, následujícího slova (mohou si pomáhat vytleskáváním slov).

Nácvik sluchové paměti:

Nedostatečně rozvinutá sluchová paměť je jednou z příčin obtíží ve sluchové analýze a syntéze. Porucha se projevuje zvláště tam, kde dítě vypracovává cvičení bez zrakové opory.

• zapamatování hlásek, slabik, slov, číslic.
• rozvíjení vět (dítě k vyslovené větě přidává slovo a větu pak celou zopakuje).
• zapamatování melodie (dítěti jsou přehrány 3, 4, 5 tónů a to je musí zopakovat nebo určit, který tón byl změněn).
• rozklad věty na slova, tvoření věty ze slov (rodič vysloví větu, dítě ji opakuje, počítá počet slov a za každé slovo položí na stůl jeden kus stavebnice).
• rozklad slova na slabiky, skládání slabik ve slovo (poznání dané slabiky, vyanalyzovat první, prostřední, poslední slabiku ve slově, určování stejných slabik ve slovech, slovní kopaná, tvoření slov ze zpřeházených slabik aj.).
• rozklad slov na hlásky, skládání hlásek ve slovo (poznávání hlásky ve slově, rozklad slov na hlásky př. rodič: mele, dítě: m-e-l-e, skládání slov z hlásek př. rodič: l-e-v-á, dítě: levá, tvoření slov z pomíchaných písmen aj.).

Vnímání a reprodukce rytmu:

Nepřesné vnímání délky sekvencí a jejich uspořádání v čase se projevuje ve zvládání kvantity samohlásek. Jestliže dítě není schopno vytleskat slyšený rytmus nebo se pohybovat v daném rytmu, může být příčin několik:

• Dítě rytmus neslyší.
• Dítě rytmus vnímá správně, nedostatky jsou v pohybovém vyjádření.
• Dítě není schopno udržet daný rytmus. Při opakování zrychluje či zpomaluje.

• děti poslouchají dvě rytmické struktury a určují, zda jsou stejné či ne.
• po poslechu rytmu dítě vyhledá odpovídající grafický záznam(krátký tón, dlouhý tón).
• reprodukce rytmu vnímaného dotekem (vyťukávání na záda, do dlaně).
• provádění snadných cviků, chůze, běh v daném rytmu.

Sluchová diferenciace:

Obtíže ve sluchové diferenciaci se významnou měrou odrážejí v písemném projevu. Jde o obtíže při rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek, rozlišování slabik dy-di, ty-ti, ny-ni, rozlišování zvukově podobných hlásek. Nesprávně vnímané hlásky mění smysl slova, a tím i jeho pravopis. Např.myška – miska, ubývá – ubíhá.

• při nápravě obtíží s rozlišováním tvrdých a měkkých slabik se využívá hmatové opory a to použitím tvrdé (dřevěné) a měkké (molitanové) kostky a zrakové opory a to, že na jednotlivých kostkách jsou napsány tvrdé a měkké slabiky. Dítě vždy před doplněním příslušného jevu zmáčkne správnou kostku. Jde o uvědomění si jednoznačného hmatového vjemu.

Při nápravě obtíží rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek postupujeme:

• nejprve předepíšeme slova a dítě k nim připisuje čárky a tečky podle délky slabik. př. boty . ., motýl . -, bič .,spánek - . atd.
• předepisujeme sestavy teček a čárek a dítě k nim má doplňovat slova. př. - mám, sám, chléb, . - čtvrtý, měsíc, zelí,- - létá, táta, dříví atd.
• rozšířená technika nápravy je cvičení s pomocí bzučáku, kdy se délka slabik vyťukává. Před zaznamenáním délky dítě rytmus slova vybručí na bzučáku, popřípadě vypíská na píšťalce, zapíše grafický záznam rytmu pod slovo a doplní délku.

Cvičíme pokud možno denně, jen krátce (dvě nebo tři sestavy teček a čárek), ale tak dlouho, dokud dítě v diktátech chybuje. Později může dítě diktátem napsat tři slova, o kterých víme, že již sluchově byla nacvičena.

Příklady dalších cvičení sluchové diferenciace

Cílem cviků zvyšujících tuto schopnost je připravit dítě na čtení a psaní. K tomu je třeba, aby dítě poznalo rytmus jednotlivých slov, členilo slova na slabiky, slyšelo izolovaně jednotlivé hlásky v jednoduchých slovech, diferencovalo měkké a tvrdé slabiky, znělé a neznělé hlásky (dy – di, ty – ti, b – d, c – z apod.) ve slovech. Výraznější obtíže v této oblasti mohou nastat u dětí s vadami řeči, kde je třeba logopedické nápravy. V případě, že dítě logopeda navštěvuje, doporučujeme poradit se s ním o dalších vhodných cvicích.

Cvičení sluchu: Hrajeme hru: „Odkud to bylo?“ Dítě zavře oči a my zaťukáme nebo bouchneme a ptáme se: „Odkud to bylo? Ukaž mi, odkud se to ozvalo.“ Hra „Co to bylo?“ – zašustíme papírem, cinkneme lžící o talíř, ťukneme kladívkem apod.a ptáme se, co to bylo. V místnosti schováme budík, necháme ho tikat, event. zvonit a podle zvuku ho dítě hledá.

Cvičení rytmu: Vytleskáváme jednoduché říkanky a písničky (Já do lesa nepojedu – možno použít i knížky – Brousek pro tvůj jazýček aj.) Spolu s dítětem vytleskáváme jednoduché slovo, např.: máma. Nejdříve je spolu vyslovíme a pokud dítě bez obtíží slovo vytleská, řekneme: „Vytleskej sám (sama).“ Předříkáme další slovo – maminka, tatínek, kolo apod.. Dítě si nejprve k tleskání může slova předříkávat, potom pouze vytleskává jejich rytmus.

Cvičení sluchové analýzy: Položíme na stůl několik předmětů (hračky, předměty denní potřeby apod.) a vyslovíme první slabiku některého z nich. Dítě má potom slovo doplnit, např.: „Která z věcí na stole začíná na pa?“ Dítě doplní „panenka“. Pokud je tato hra pro dítě příliš složitá, na předmět ukážeme. Ukážeme na panenku a řekneme: „Pa“ a dítě doplní „nenka“. Podobně pero, sešit, talíř, tužka. „Hádej, které slovo si myslím?“ Řekneme první slabiku slova, které si myslíme, např.: „ka“ a dítě hádá: kabát, kalhoty, kapsa, kalendář apod.. Tuto hru můžeme obměnit na hledání blíže určené věci, např.: „Je to v pokoji, stojí to u stolku a začíná to lam. Co to je?“ (lampa)

Rozlišování jednotlivých zvukově podobných slabik a hlásek: „Řeknu ti dvě slova, ty si je ještě jednou nahlas pečlivě zopakuješ a potom mi povíš, zda jsou nebo nejsou stejná.“ Brum – bram, pes – pas, cvak – svek, cimk – cink, pes – les, kosa – koza, bram – pram, haf – had, haf – haf, vošl – vočl, sak – cak, bal – pal, bram – bram, nyní – nini, dyk – dik, měl – mel, něco – něco… a další dvojice podobně znějících slov (i nesmyslných).

Stejná souhláska na začátku slov: „Zahrajeme si hru. Já ti řeknu nějaké slovo a ty zkusíš vymyslet jiné, které začíná stejně. Třeba taška.“. Dítě pokračuje: „Tabule, telefon“ apod. V hledání slov se můžeme s dítětem střídat.

Odlišné souhlásky ve slovech: na začátku: Řekneme: „Co slyšíš na začátku slova pes? Slyšíme tam p, viď? A co slyšíme na začátku slova les?“ – dům, koza atd.

Odlišné samohlásky ve slovech: na začátku: Řekneme: „Co slyšíme na začátku slova oko?.Slyšíme tam o, viď? A co slyšíme na začátku slova ucho?“ – Eva, Anička, Adam, Emil atd.

Odlišné samohlásky a souhlásky ve slovech na konci: „Řekni mi, co slyšíš na konci slova pes? Slyšíme tam s, viď? A co slyšíš na konci slova dům?“ – les atd.

Určení místa hlásky ve slovech: „Řekni mi, zda slyšíš ve slově pes p. Řekni to – p – pes.“ Pokud dítě porozumí úkolu, ptáme se dál: „Kde p slyšíš?“ Dítě odpoví: „Na začátku.“ Podobně: „Kde slyšíš l ve slově les?“ (..k.. ve slově luk, ..k.. ve slově oko atd. Toto cvičení je velmi obtížné a ne všechny děti jsou schopny je brzy zvládnout.

Pokud se nám podaří u dítěte navodit sluchové rozlišování jednotlivých hlásek, lze přejít ke cvičení jednoduchého rozkladu slabik a jednoslabičných slov: „Řekneme-li ..ma.., slyšíme tam –m-, -a-, viď? Nebo ..pa..slyšíme –p-, -a-, rozumíš tomu? Zkus stejně rozložit ..ca.“ (ko, pes, apod.)

Mgr.Ivana Tesařová, speciální pedagog